Václav Havel

Na taneční zábavě tančí chlap se ženskou a ta najednou říká: „Prosím vás, proč tancujete jenom doprava, nechcete to zkusit opačně?”
Chlap na to, že ne. Ženské to asi vadí, a tak zase doráží, jestli by to přeci jenom nechtěl zkusit. On už to nevydrží a povídá: „Já nemůžu. Kdybych tancoval doleva, tak by se mi odšroubovala noha!”

Jedou atomoví fyzici vlakem, a vtom jeden řekne: „Tři.” a všichni se začnou řehtat.
Pak se uklidní, a jiný řekne: „Pět.” a zase se všichni složí smíchy.
Vzápětí další řekne: „Jedenáct.” a vypadá to, že smíchy prasknou.
Pánovi, co sedí naproti, je to divné, tak se jich ptá: „Prosím vás, čemu se to smějete?”
„No, my známe některé vtipy tak dobře, že jsme si je očíslovali, a už je nevykládáme celé, řekneme jen číslo vtipu a to stačí.”
„Aha, a můžu si to taky zkusit?”
„Jasně...”
Tak se pán nadechne a povídá: „Čtrnáct.”
Nic, ani úsměv.
Tak si řekne, ten asi nebyl dobrý, zkusíme jiný: „Devět.”
Zase nic, koukají se na něj divně.
Tak vsadí na tutovku a povídá: „Tři.”
Kamenné ksichty.
Tak se ptá: „Vždyť jsem na konec říkal i vtip, který se vám předtím líbil, proč jste se nesmáli?”
„No, když vy to neumíte tak podat!”

Chlápek, který smrděl jako lihovar, se těžce svalil na sedadlo v metru vedle jednoho kněze. Měl flekatou kravatu, stopy jasně červené rtěnky po tvářích a z půlky plnou láhev ginu čouhající v kapse. Vytáhl značně zmuchlané noviny a chvilku v nich četl. Pak se ptá kněze: „Otče, nevíte, co způsobuje artritidu?”
„No, myslím, že nadměrná konzumace alkoholu a nevázaný sexuální život.”
Opilec se s divným výrazem vrátil k novinám a pomrmlával si něco o nepochopitelných věcech a osudu. Kněz chvilku přemýšlí o tom, co řekl, a pak se opilcovi omlouvá: „Víte, nechtěl jsem být tak tvrdý. Jak dlouho máte artritidu?”
„Já ji nemám, ale tady píšou, že ji má Papež.”

„Popelko, musíš se pořád dloubat v nose?” zlobí se tatínek.
„Musím, tatínku,” odpoví chuděra. „Holubi mi pomáhají přebírat hrách!”

Ptá se pan Hanuš souseda: „Karle, znáš nějakého hudebního skladatele Podlahu?”
„Ne,” podiví se soused. „Proč?”
„No, ten chlap musí vydělat peněz!” posteskne si Hanuš. „Lidi pořád chtějí, aby hráli něco od podlahy.”

Když jde Freddy Krueger spát, pokaždé se podívá pod postel, jestli tam není Chuck Norris.

Stojí žebrák na rušné ulici a velice hezky hraje na housle. Zastaví se u něho hudební odborník: „Člověče, já žasnu, vždyť vy byste mohl hrát v profesionálním orchestru! Proč tady žebráte?”
„Jo, pane, to bych dělat nemohl, já musím živit osmičlennou rodinu.”

Říká muž ženě: „Tak mi kamarád půjčil knížku od Karla Maye.”
„Ale vždyť to je Marx.”
„Mně to stejně bylo divný, čtu už třetí díl a pořád nic o Indiánech!”

Přijde Hitler do kostela, poklekne k ukřižovanému Ježíši a začne: „Ó děkuji ti, že jsi mi dal Rakousko.”
„Máš štěstí.”
„ó děkuji ti, Pane, že jsi mi dal Čechy.”
„Máš štěstí.”
Hitler se podiví, ale pokračuje: „Ó děkuji ti, že jsi mi dal Francii.”
„Máš štěstí,” zní znovu odpověď Ježíše.
Hitlerovi to již nedá, a tak se zeptá: „Proč mi stále říkáš, že mám štěstí?”
„Protože kdybych neměl přibité nohy, tak tě kopnu do držky.”

Reportér, který dělal rozhovor s jednou hvězdou, poznamenal: „Máte velmi krásné nehty.”
„Děkuji,” odvětila celebrita, „za ty vděčím svému plastickému chirurgovi.”